Dvě stě let českého kontrabasu je také dvoustým výročím založení Konzervatoře v Praze, kde se už od počátku učila hra na kontrabas. Vynikající kontrabasisté-skladatelé, jichž je uvedeno šest, byli bud absolventy Pražské konzervatoře nebo žáky jejich absolventů a pocházeli ze všech koutů Čech. Již v roce 1809 vydal svou Školu Václav House (Wenzel Hause). od roku 1811 první profesor kontrabasu Pražské konzervatoře. Uspěšným systémem studia hry na kontrabas vytvořil metodiku, kterou rozvíjeli jeho následovnici. Vystihl nutnost přizpůsobení zvukové i technické stránky hry na kontrabas novým požadavkům nastupujícího romantického stylu. Oproti dříve různě používanému ladění (např. v Itálii to byl třístrunný kontrabas, laděný v kvintách, v období tzv. vídeňského klasicismu zase było běžné terckvartové ladění, byt o čtyřech strunách) prosadil používání čtyřstrunného nástroje, laděného v čistých kvartách. Ve 3. dilu své školy - Schule des Virtuosen. - vydané v Praze v r. 1844. doporučuje v sólové hře nové prstoklady, a hlavně ve life smyčcem prosazuje tzv. spodní držení, v protikladu k italské metodě, v níž se drži smyčec podobným způsobem jako u houslí nebo violoncella. V roce 1837 absolvoval u Househo vynikající sólista a pedagog Josef Hrabě. Jako další profesor hry na kontrabas ukončil reformní snahy (rozdělení hmatníku na polohy a mezipolohy) a vychoval takové osobnosti, které svým působením dokázaly zajistit přijetí této metodiky v mnoha zemích Evropy.